Zimní zahrada – nejen místo pro odpočinek

Zimní zahrada podstatně zvyšuje kvalitu bydlení, zvětšuje obytný prostor a přibližuje nás o krok blíž k přírodě. Celoroční využití a prakticky konstantní klimatické podmínky umožňují iluzi středomořské, nebo dokonce tropické přírody.Díky pokročilým stavebním a konstrukčním technologiím, lepšímu zasklívání i vytápění pomocí solární energie má zimní zahrada své místo i v dnešní architektuře. Zdaleka již nejde o naparáděnou měšťanskou verandu, nebo dokonce velkolepou oranžerii. Zimní zahrada reprezentuje rovnocennou součást moderního obydlí a výrazným způsobem zkvalitňuje život v něm.

Správné stanoviště

Při stavbě nového domu máme, alespoň co se výběru ideálního stanoviště týká, poměrně volné ruce. Ale zároveň jsme omezováni plánem zástavby, stavebními předpisy i použitými materiály. Bereme v potaz, že na prosklenou přístavbu působí klimatické změny daleko více než na klasickou zděnou stěnu.
Tradičním omylem zůstává názor, že zahradu bychom měli zřídit jen a jedině na jižní straně. Jistě zde ušetříme poměrně hodně tepla, protože i v chladných měsících je mikroklima vyhřívané sluncem. V létě zde ale často zavládne až nesnesitelné vedro, proto musíme opravdu kvalitně vyřešit odvětrávání. Někdy nás stavební podmínky nutí orientovat zimní zahradu na sever. Nikdy tam ale nebude příliš horko a dost světla. Zároveň však  prosklený a přirozeně vytápěný prostor uchrání severní stěnu domu před ochlazováním a v obytných místnostech bude podstatně příjemněji, protože tepelný polštář se v proskleném prostoru ohřívá i při rozptýleném slunečním záření.
V zahradách směřujících na východ nebo na západ panuje po celý den v podstatě vyrovnané mikroklima. Může zde být příjemná pracovna nebo místo pro podvečerní odpočinek a relaxaci.

Podlaha dotváří prostor

Volba použitého materiálu do značné míry ovlivňuje funkčnost i pocitovou pohodu daného prostoru. Optimální volbou pro zimní zahrady zůstávají materiály přírodní, nebo takové, jež je věrně imitují. Jako nejvhodnější se ukazují krytiny dobře odolávající vlhkosti i poměrně značným výkyvům teplot, na prvním místě uveďme dlažbu a umělý kámen, dále kámen přírodní, cihlu nebo terakotu. Pomocí směru pokládky i barevností si pohrajeme s optikou a malý prostor zvětšíme. Světlá podlaha s velkoformátovými dlaždicemi položenými nakoso udělá divy. Naproti tomu barva tmavá sice světlo pohlcuje a prostor zmenšuje, působí však útulněji. Záleží jen na nás, k jaké variantě se přikloníme.
Optického členění prostoru dosáhneme několika malými schůdky a stupínky. Ale pozor, neměly by překážet v komunikační cestě, protože světelné podmínky v zimní zahradě jsou omezovány vlivem většího množství rostlin. Při nepozornosti hrozí, že zakopneme a v horším případě si přivodíme úraz. Stupínky využijeme spíše jako místo, kam postavíme stolek nebo instalujeme květiny. Tím, že budou mít základnu nestejně vysokou, jednoduše docílíme optického členění podobně jako v přírodě. Prosklenou přístavbu zdánlivě rozšíříme a propojíme s dalším prostorem využitím dlažby nebo jiné podlahové krytiny stejného typu i odstínu, jakou jsme uplatnili například na přilehlé venkovní terase nebo v obývacím pokoji.

Vytvořte mikroklima

Pro možnosti celoročního využití zimní zahrady je třeba vytvořit vhodné mikroklima a podmínky příjemné lidem i rostlinám. V létě bychom si zde měli hovět v chladivém stínu, a když přijde zimní nepohoda, mělo by zde vládnout teplo a útulno. Kouzlo zimní zahrady spočívá v bujné zeleni. Aby se jí zde opravdu dobře dařilo, musíme pro ni vytvořit dobré životní podmínky, tedy teplo, světlo a vlhko. Protože během roku se tyto hodnoty dramaticky mění, měli bychom mít možnost v létě přebytečné teplo odvětrávat a přemíru slunečních paprsků zastínit, v zimně naproti tomu přitápět a rostlinám přisvítit.
Kvalitním stíněním lze účinně redukovat příliv světla a potažmo i tepla ze slunečních paprsků. Pro vnitřní stínění se hodí světlé plátěné rolety nebo žaluzie, nejlépe lamelové, které lze naklánět a tím tok světla plynule regulovat. Příjem světla také omezíme přirozeným zastíněním vysokými, hojně olistněnými rostlinami, které vysadíme na pergolu přímo před stavbu. Toto řešení ale přináší jednu podstatnou nevýhodu – neumožňuje prakticky jakoukoli změnu v závislosti na momentální situaci.
Vzduch v zimní zahradě se velmi rychle zahřívá, pročež je třeba zajistit plynulý příjem čerstvého, svěžího vzduchu. Vyvětrat pomocí otevření a zavření dveří je sice příjemné, jde však o řešení krátkodobé, a pokud v objektu není nikdo, kdo by vyvětral, může dojít k přehřátí rostlin. Proto se přidává větrací zařízení, které se sice pomaleji, ale o to vytrvaleji stará o příznivé klima. Účinné jsou větrací klapky umístěné v různých výškách. Objem vzduchu v zimní zahradě by se měl vyměnit až padesátkrát za hodinu.

K udržování optimálního klimatu přispívají rovněž vhodné topné systémy. Při jejich výběru záleží na tom, kolik tepla ze slunce zimní zahrada přijímá a jakým způsobem je dům vytápěn. Proto by se při projektování nemělo zapomenout na zabudování podlahového vytápění či podlahových konvektorů.

Nábytek a doplňky

Zmiňme závěrem ještě interiérové zařízení. Nábytek, který vybíráme do zimní zahrady, by měl být spíš subtilní, z materiálů, jimž nevadí nadměrná vlhkost, naprosto ideálním se ukazuje například ratan. Co se barevnosti týká, platí úměra: čím světlejší, tím lepší. Proutěná křesílka v přírodním odstínu budou vypadat mnohem lépe než robustní dřevěná křesla, namořená do barvy bahenního dubu.

Text Zuzana Langová foto archiv firem

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *