Zimní zahrada – nejen místo pro odpočinek

Zimní zahrada podstatně zvyšuje kvalitu bydlení, zvětšuje obytný prostor a přibližuje nás o krok blíž k přírodě. Celoroční využití a prakticky konstantní klimatické podmínky umožňují iluzi středomořské, nebo dokonce tropické přírody.Díky pokročilým stavebním a konstrukčním technologiím, lepšímu zasklívání i vytápění pomocí solární energie má zimní zahrada své místo i v dnešní architektuře. Zdaleka již nejde o naparáděnou měšťanskou verandu, nebo dokonce velkolepou oranžerii. Zimní zahrada reprezentuje rovnocennou součást moderního obydlí a výrazným způsobem zkvalitňuje život v něm.

Správné stanoviště

Při stavbě nového domu máme, alespoň co se výběru ideálního stanoviště týká, poměrně volné ruce. Ale zároveň jsme omezováni plánem zástavby, stavebními předpisy i použitými materiály. Bereme v potaz, že na prosklenou přístavbu působí klimatické změny daleko více než na klasickou zděnou stěnu.
Tradičním omylem zůstává názor, že zahradu bychom měli zřídit jen a jedině na jižní straně. Jistě zde ušetříme poměrně hodně tepla, protože i v chladných měsících je mikroklima vyhřívané sluncem. V létě zde ale často zavládne až nesnesitelné vedro, proto musíme opravdu kvalitně vyřešit odvětrávání. Někdy nás stavební podmínky nutí orientovat zimní zahradu na sever. Nikdy tam ale nebude příliš horko a dost světla. Zároveň však  prosklený a přirozeně vytápěný prostor uchrání severní stěnu domu před ochlazováním a v obytných místnostech bude podstatně příjemněji, protože tepelný polštář se v proskleném prostoru ohřívá i při rozptýleném slunečním záření.
V zahradách směřujících na východ nebo na západ panuje po celý den v podstatě vyrovnané mikroklima. Může zde být příjemná pracovna nebo místo pro podvečerní odpočinek a relaxaci.

Podlaha dotváří prostor

Volba použitého materiálu do značné míry ovlivňuje funkčnost i pocitovou pohodu daného prostoru. Optimální volbou pro zimní zahrady zůstávají materiály přírodní, nebo takové, jež je věrně imitují. Jako nejvhodnější se ukazují krytiny dobře odolávající vlhkosti i poměrně značným výkyvům teplot, na prvním místě uveďme dlažbu a umělý kámen, dále kámen přírodní, cihlu nebo terakotu. Pomocí směru pokládky i barevností si pohrajeme s optikou a malý prostor zvětšíme. Světlá podlaha s velkoformátovými dlaždicemi položenými nakoso udělá divy. Naproti tomu barva tmavá sice světlo pohlcuje a prostor zmenšuje, působí však útulněji. Záleží jen na nás, k jaké variantě se přikloníme.
Optického členění prostoru dosáhneme několika malými schůdky a stupínky. Ale pozor, neměly by překážet v komunikační cestě, protože světelné podmínky v zimní zahradě jsou omezovány vlivem většího množství rostlin. Při nepozornosti hrozí, že zakopneme a v horším případě si přivodíme úraz. Stupínky využijeme spíše jako místo, kam postavíme stolek nebo instalujeme květiny. Tím, že budou mít základnu nestejně vysokou, jednoduše docílíme optického členění podobně jako v přírodě. Prosklenou přístavbu zdánlivě rozšíříme a propojíme s dalším prostorem využitím dlažby nebo jiné podlahové krytiny stejného typu i odstínu, jakou jsme uplatnili například na přilehlé venkovní terase nebo v obývacím pokoji.

Vytvořte mikroklima

Pro možnosti celoročního využití zimní zahrady je třeba vytvořit vhodné mikroklima a podmínky příjemné lidem i rostlinám. V létě bychom si zde měli hovět v chladivém stínu, a když přijde zimní nepohoda, mělo by zde vládnout teplo a útulno. Kouzlo zimní zahrady spočívá v bujné zeleni. Aby se jí zde opravdu dobře dařilo, musíme pro ni vytvořit dobré životní podmínky, tedy teplo, světlo a vlhko. Protože během roku se tyto hodnoty dramaticky mění, měli bychom mít možnost v létě přebytečné teplo odvětrávat a přemíru slunečních paprsků zastínit, v zimně naproti tomu přitápět a rostlinám přisvítit.
Kvalitním stíněním lze účinně redukovat příliv světla a potažmo i tepla ze slunečních paprsků. Pro vnitřní stínění se hodí světlé plátěné rolety nebo žaluzie, nejlépe lamelové, které lze naklánět a tím tok světla plynule regulovat. Příjem světla také omezíme přirozeným zastíněním vysokými, hojně olistněnými rostlinami, které vysadíme na pergolu přímo před stavbu. Toto řešení ale přináší jednu podstatnou nevýhodu – neumožňuje prakticky jakoukoli změnu v závislosti na momentální situaci.
Vzduch v zimní zahradě se velmi rychle zahřívá, pročež je třeba zajistit plynulý příjem čerstvého, svěžího vzduchu. Vyvětrat pomocí otevření a zavření dveří je sice příjemné, jde však o řešení krátkodobé, a pokud v objektu není nikdo, kdo by vyvětral, může dojít k přehřátí rostlin. Proto se přidává větrací zařízení, které se sice pomaleji, ale o to vytrvaleji stará o příznivé klima. Účinné jsou větrací klapky umístěné v různých výškách. Objem vzduchu v zimní zahradě by se měl vyměnit až padesátkrát za hodinu.

K udržování optimálního klimatu přispívají rovněž vhodné topné systémy. Při jejich výběru záleží na tom, kolik tepla ze slunce zimní zahrada přijímá a jakým způsobem je dům vytápěn. Proto by se při projektování nemělo zapomenout na zabudování podlahového vytápění či podlahových konvektorů.

Nábytek a doplňky

Zmiňme závěrem ještě interiérové zařízení. Nábytek, který vybíráme do zimní zahrady, by měl být spíš subtilní, z materiálů, jimž nevadí nadměrná vlhkost, naprosto ideálním se ukazuje například ratan. Co se barevnosti týká, platí úměra: čím světlejší, tím lepší. Proutěná křesílka v přírodním odstínu budou vypadat mnohem lépe než robustní dřevěná křesla, namořená do barvy bahenního dubu.

Text Zuzana Langová foto archiv firem

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *